Důstojník

Ariel seděla na baru a padala jí hlava. Spánku se bránila jen silou vůle. A mohl za to přirozeně Artur, protože když jí volal, tvrdil, že dnes to vidí jen na slabou hodinku práce, potom, že půjdou spolu k němu. To bylo jedenáct, teď už táhlo na půl třetí ráno.


Dívka si povzdechla a otráveně pohlédla na mladý pár, který právě platil svoji útratu. Kluk s Arturem velmi okatě flirtoval, jeho dívce to ale asi nevadilo, protože mu nic neřekla. Třeba sháněli někoho do trojky, napadlo Ariel. Chvíli pak uvažovala, nakolik byla tahle myšlenka ovlivněná jejím stavem.

„Už jen zkasíruju a můžeme jít,“ pohladil ji Artur po rameni. Vypadal stejně unavený jako ona a Ariel mimoděk napadlo, že tady nejspíš několik hodin čeká jen na to, aby mohla vedle Artura spát. Pokud to tak opravdu bude, zamanula si Ariel, že si vezme pyžamo.

Když Artur vypnul muziku, která do té doby hrála a kterou Ariel vnímala jen podprahově, rozvalila se Ariel na čerstvě otřeném baru a přestala se pokoušet neusnout. Spala však jen několik krátkých minut, když ucítila Arturovi ruku na svém boku.

„Vstávej,“ pobídl jí, jako by byla pes. To jí přirozeně poněkud rozčílilo.

„Kdybys uměl odhadnout svoji práci, mohla bych už dávno spát ve své posteli!“ obořila se na něj zprudka.

„Hej,“ zamračil se Artur. „Ti dva přišli až potom, co jsem ti volal. Jak jsem to asi tak měl vědět, co? Mohla jsi jít spát.“

„Jo, měla jsem jít spát,“ odsekla mu.

Chvíli se na sebe mračili a Ariel měla pocit, že ve vzduchu visí napětí. Bylo to jako dusno před hrozivou iontovou bouřkou. Pak se k ní ale Artur vrhnul a tvrdě ji přirazil ke zdi. Kdyby jí nezačal líbat, určitě by ho uhodila, tahle mu ale zabalila ruce kolem ramen a vložila všechen svůj vztek do polibku.

Ani jeden nechtěl přenechat prostor tomu druhému, oba se ale snažili navzájem rozptýlit. První začal Artur, když jí přes látku košile tvrdě zmáčkl prso. Ariel tuhle podlost ustála, jeho čin mu ale vrátila a přes jeany zmáčkla Arturovo péro. Zamručel a ustoupil jejímu jazyku.

„Mrcho.“

Ariel jeho slova ignorovala, už jí při sexu říkal i hůř. Většinou se jí to dokonce líbilo. Namísto toho začala rukou třít jeho penis přes látku kalhot. Artur zalapal po dechu a ona ho kousla do horního rtu. Vykřikl. Všechno šlo přesně tak, jak si to před několika sekundami v duchu naplánovala.

„Nemysli si, že mě položíš na lopatky,“ upozornil ji. Poslední slabiku však spolknul, protože chytila jeho péro přes kalhoty a stiskla ho v ruce. Opět nepovažovala za nutné mu odpovědět, byla totiž přesvědčená, že přesně to mu udělá. To, nebo něco jiného, co uzná za vhodné. To ona byla ta, která tu rozhodovala. Ostatně proto byla důstojník a on barman. Uměla si vynutit poslušnost, pokud to jinak nešlo.

Jednoduchým chvatem, který se naučila na jedné z prvních hodin sebeobrany, podkopla Arturovi nohu a za pomoci jeho vlastní váhy prohodila jejich pozice. Teď to byla ona, kdo ho tlačil ke zdi. Viděla, že se mu nelíbí, jak snadné to pro ni bylo, rozhodla se proto rozptýlit jeho myšlenky a políbila ho.

Opět se pokoušel získat nad polibkem moc a ona by mu ji za normálních okolností ráda přenechala, ostatně, jednou už vyhrála. Teď však byla situace jiná, Ariel byla pořád ještě naštvaná a velice akutně potřebovala Arturovi ukázat, kde je jeho místo. Pod ní. Znovu ho lehce kousla do rtu. A on opět roztřeseně vykřikl. Přes všechny řeči, a že jich obvykle nebylo málo, se mu líbilo, když nad ním měla moc.

Srazila z jeho ramen koženou bundu a lačně přejela rukama po barmanových ramenou. Svoji pravou nohu mezitím zaklínila mezi jeho nohy a stehnem se mu začala třít o rozkrok. Odměnou jí bylo další slastné zasténání. V tu chvíli už to Ariel nevydržela a věnovala Arturovi první uštěpačnou poznámku.

„Měl jsi mi říct dřív, že bys v našem vztahu byl rád děvče. Zařídila bych se podle toho.“

„Děvko,“ zavrčel na ní.

„Nápodobně,“ usmála se a znovu ho dominantně políbila. Tentokrát ho však nekousla do rtu, ale přesunula své polibky na jeho krk. Kousla ho do brady, ale až o několik minut déle, když už byl jeho krk samý cucflek a barman se jí rozsypával pod rukama. „Pak kdo je tady děvka,“ zašeptala.

Artur se chtěl začít bránit, Ariel se ale zrovna rozhodla, že by se jí líbilo, kdyby seděl. Ve chvíli, kdy se mladík nadechoval, podrazila mu opět nohu, tentokrát ho však otočila k nejbližší židli, na kterou ho vzápětí strčila. Obkročmo se na něj posadila, a přestože nevypadal, že by mohl něco říct, raději ho znovu políbila. Sevřela přitom jeho obličej v dlaních a natočila si ho tak, jak potřebovala a tak, jak se jí to líbilo.

„Čubko,“ zavrčel Artur, jakmile mu dala možnost promluvit. Mračil se na ní, Ariel však věděla, že doopravdy naštvaný není. Jeho ruce mezitím tvrdě dopadly na její boky a začaly ji hrubě masírovat. Líbilo se jí to, proto mu to dovolila. Když jí však pravou rukou zajel pod sukni, srazila mu ji stranou. Nechtěla, aby poznal, jak moc je z něj vlhká, ještě chvíli ho totiž plánovala trápit.

Roztrhla mu košili, drobné knoflíčky, které se ani nepokusila rozepnout, se rozletěli po celé místnosti a ona věděla, že Artur je bude muset ráno uklidit. Teď se tím však nezabývala, přitiskla se mu totiž znovu ke krku a kousala ho do míst, které předtím vynechala. Věděla, že barman bude mít druhý den krk v jednom ohni, ale vůbec jí to nevadilo. Spíš naopak, vzrušovalo ji to.

Pak se sklonila k jeho hrudi a začala si hrát s jeho bradavkami. Jednu opatrně vzala do úst a začala ji cucat. Artur spokojeně zakňoural a vsunul jí ruku do vlasů. Skoro automaticky si začal její obličej tlačit k rozkroku, ona se mu však vysmekla a znovu ho tvrdě políbila. Několikrát mezitím znovu srazila Arturovi ruce, které se snažily dostat pod její sukni. Barman nakonec pochopil, že mu neustoupí a položil jí ruce na boky.

„Chci šukat,“ zašeptal a vyčítavě se na ní zadíval. Měla sto chutí mu odseknout, že to není její problém, nakonec se ale rozhodla mu vyhovět. Ne ani tak proto, že o to stál, ale proto, že o to stála ona.

Rychlými pohyby mu rozepnula kalhoty a spodní prádlo, vykasala si sukni trochu výš a odsunula stranou svoje kalhotky.  Pak se pomalu narazila na jeho tvrdé péro a slastně zavřela oči. Artur opět vzrušeně zasténal a ona si neodpustila další poznámku.

„Jsi malá děvka,“ řekla mu pobaveně. Vyčítavě se na ni zadíval, ona však jen pohodila vlasy a znovu ho políbila. Mezitím se začala nadzvedávat na jeho klíně. S každým dosednutím pocítila ten známý pocit plnosti, který jí Arturovo péro vždy přivodilo, a spokojeně vzdychala. Sténání se dnes rozhodla přenechat Arturovi.

„Dělej, ty mrcho,“ zavrčel na ni Artur a ona nemohla jinak, než ho poslechnout. Měla pocit, že by mu dokázala nevyhovět v mnoha záležitostech, jakmile však byl ve hře jeho penis, stávala se skoro bezmocnou. Poslušně tedy zrychlila a uvědomila si, že Artur začal sténat její jméno. Líbilo se jí to víc, než by byla ochotná komukoliv přiznat.

Několik dlouhých minut vůbec nevnímala svět, vše se točilo jen kolem pocitu slasti, který se jí stahoval v podbřišku. Čím rychlejší byly její pohyby, tím větší slast pociťovala. Netrvalo dlouho a ucítila ten zvláštní pocit, že pokud se co nevidět neudělá, upadne do bezvědomí. Artur v tu chvíli začal hluboko v ní stříkat a ona mu vyšla vstříc v posledním žádostivém gestu. Pak pevně sevřela jeho ramena a užívala si vlastní orgasmus o nebývalé síle.

Když přišla úplně k sobě, zjistila, že se na ni dívá trochu zaraženě.

„Co je?“ zeptala se, téměř uraženě.

„Takhle tě vůbec neznám,“ přiznal Artur a trochu se zachvěl. „Líbíš se mi tak.“

Důstojník